Jak jsem přišla ke krajce

Když mi bylo asi pět let, byla jsem na výletě v Praze. Cestou od Prašné brány k Orloji jsem uviděla vystavený bílý obrázek z nití, který byl zarámovaný. Byla to panenka s deštníkem nad hlavou. Tolik se mi líbil že ho mám ještě dnes v paměti. O patnáct let později když jsem se vdávala, dostala jsem v malé krabičce jako dárek, paličkovanou brož. O pět let později jsem četla inzerát v místních novinách kde byly nabízeny materiály k paličkování. Celou sadu jsem si pořídila a celá nedočkavá jsem se chtěla pustit do učení. Nebylo to ovšem vůbec jednoduché a zjistila jsem že budu potřebovat pomoc. Tehdy jsem ovšem neznala nikoho kdo se paličkováním zabývá a informace jsem v dostupné literatuře žádné nenašla. Tak jsem celou parádu pěkně zabalila a uložila. Po třech letech jsem četla inzerát, kde paní Iva Misařová z Nymburka nabízela že zájemce paličkovat naučí. Rychle jsem se přihlásila a kurz navštěvovala celý rok. 
Dnes se paličkování věnuji každý den. Ráda si navrhuji brože, paličkuji hlavně dečky, nejraději mám rekonstrukce vzorů banických deček od paní Drestové, slovenské krajkářky. Jsou těžké na zpracování ale krásný pohled na vykonané dílo je mi velkou odměnou a odhodláním začít novou dečku.

 Helena Kubíková